Týden hokeje

Tomáš Topol zve na Týden hokeje: „Nechte děti sport milovat po svém“

Když se mě někdo zeptá, kdy jsem začal s hokejem, s nadsázkou říkám, že jsem bruslil dřív, než chodil. Pocházím z hokejové rodiny a led byl od malička součástí našeho života. Děda stál u vzniku zimního stadionu v Kolíně, táta hrál hokej profesionálně a bylo tak vlastně předem jasné, že i já skončím na ledě.

Bruslit mě naučila mamka s babičkou. Protože jsme na stadionu trávili spoustu času, byl jsem na ledě prakticky pořád. Později jsme se s rodinou přestěhovali do Pardubic, kde táta působil v Tesle Pardubice, a právě tady začala i moje vlastní hokejová cesta.

Dnes, po desítkách let u hokeje, mohu říct jediné: hokej mi dal přátele, zážitky, disciplínu, radost z vítězství i schopnost vyrovnat se s porážkami. Jsou to zkušenosti, které člověk využije po celý život, nejen ve sportu.

Proto bych chtěl pozvat všechny děti a jejich rodiče na akci Týden hokeje – Pojď hrát hokej. Přijďte si vyzkoušet atmosféru zimního stadionu, poznat nové kamarády a udělat první krůčky na ledě. Nezáleží na tom, jestli vaše dítě už bruslí, nebo bude stát na bruslích poprvé. Důležité je mít chuť si sport užít.

Možná právě tady začne příběh, na který bude vaše dítě jednou stejně rádo vzpomínat, jako dnes vzpomínám já.

Doba se ale hodně změnila a někdy mám pocit, že někteří rodiče vidí své dítě rovnou v NHL. Často pak na něj vytváří zbytečný tlak a snaží se všechno urychlit. Jenže sport by měl být především radost. Děti by si ho měly užívat a chodit na tréninky s úsměvem, ne s pocitem, že musí plnit sny někoho jiného.

Rodičům bych proto řekl jediné: nechte děti sport milovat po svém. Nechte je zažít vítězství i prohry, úspěchy i neúspěchy. Neřešte za ně každou překážku a nesnažte se jim neustále umetat cestičku. Právě díky těžším momentům se učí samostatnosti, odolnosti a charakteru. A často jsou mnohem silnější, než si my dospělí myslíme.

Mám to podobně i doma. Moje dcery se věnují závodně plážovému volejbalu. Na turnajích stojím spíš v pozadí, protože mají svého trenéra a svou cestu. Když potřebují poradit, snažím se jim pomoct hlavně po mentální stránce. Upřímně, volejbalu moc nerozumím (smích), ale vím, jak důležitá je podpora rodiny a důvěra v to, že si dítě dokáže poradit i samo.

A dětem bych vzkázal, aby se nebály přijít a vyzkoušet něco nového. Nemusí z nich být profesionální hokejisté. Důležité je, aby je to bavilo, našly si kamarády a odnesly si zážitky, na které budou jednou rády vzpomínat.

Úplně první a nejdůležitější krok je totiž okamžik, kdy dítě přijde za rodiči a řekne: „Tati, mami, vezmi mě na hokej.“ Pokud ta chuť přijde od něj samotného, je to ten nejlepší možný začátek. A kdo ví? Třeba právě tehdy začne jeho vlastní velký sportovní příběh.

Budeme se na vás těšit na ledě!

Tomáš Topol
trenér A-týmu